Ve vzdělávání nadaných se uplatní mnoho postupů a metod, které rozvíjí pedagogika všeobecně a které se proto obdobně používají při práci s běžnými žáky. Vedle toho ale existuje řada strategií, které lze při práci s běžnými žáky použít pouze v omezené míře, nebo vůbec. Příčiny mohou spočívat jednak v náročnosti metody nebo obsahu, se kterým tato metoda pracuje, stejně tak ale mohou pramenit spíše v oblasti motivace: běžní žáci určitou aktivitu sice zvládnou, ale bude jim připadat jako nezajímavá, zbytečná, matoucí a podobně. Na druhou stranu je ale hranice mezi metodami vhodnými pro běžné žáky a metodami určenými pro vzdělávání nadaných tenká a neostrá a praxe zná mnoho případů, kdy postupy původně vytvořené pro edukaci nadaných bylo možné po drobných úpravách s úspěchem použít v běžných třídách. V následujících bodech uvádíme stručný nástin strategií, které se v pedagogice nadaných v minulosti osvědčily.

 

Obecné principy, které je možné/vhodné využívat

 

• Používání jak globálního pohledu na problém, tak analytického prostřednictvím jednotlivých částí a teprve posléze přejít k pohledu na problém jako na celek.
• Časté využívání analogií, srovnávání, kategorizování. Žáci mohou hledat analogie, případně rozdíly i paradoxy.
• Vyvozování vztahu příčina – následek.
• Principy aplikované na konkrétní situace v životě, schopnost představit si nějaký princip v novém/ jiném kontextu.
• Schopnost organizovat - třídit myšlenky podle určitého principu.
• Schopnost sdělit – formulovat, co se naučili.
• Vést žáky ke kladení si dalších otázek.
• Hledat s žáky odpovědi na položené otázky, které je vedou k dalšímu přemýšlení.
• Vést žáky k zobecňování principů, poznatků.
• Diskutovat o tom, co je na novém tématu zaujalo.
• Vést žáky k pochopení, co budou vědět, čemu porozumí, co budou umět provádět…, když toto téma dobře zvládnou.
• Vést žáky k tomu, aby byli schopni popsat, co se v jejich úvaze díky nové znalosti změnilo.
• Často jim poskytovat zpětnou vazbu o tom, co umí a jak uvažují.

 

Shlukování učiva

 

Na základě rozborů schopností a dovedností žáků ve třídě je vhodné náplň běžného učiva a zejména procvičování zredukovat tak, aby žáci zbytečně neopakovali již naučenou látku. Např. v 1. třídě, když umí číst a psát, ale i v jiných oblastech.  Více času může učitel věnovat náročnějšímu učivu a tím zamezí vzniku nudy z neustálého opakování. Učitel připravuje následující fáze:

• identifikace schopností žáka - co už umí.
• "kompaktování" - shlukování učiva.
• nahrazení novým obsahem, který dítě ještě nezná.

 

Metody dotazování

 

Díky efektivnímu dotazování se mohou nadaní žáci učit propojovat poznatky, porozumět složitým vztahům, ale i vyvozovat závěry, zobecňovat. Otevřené otázky více povzbuzují myšlení jak kritické, tak tvořivé a učí žáky své otázky lépe formulovat a zaměřovat se na produktivní odpovědi.

 

Typ otázky	Cíl	Klíčová strategie	Příklad
Otázka typu výčet	Reprodukce	Vybavování z paměti	Jmenuj hlavní evropská města
Srovnání/kontrast Hledání podobností a rozdílů	Podpora vyšší úrovně myšlení	Asociace	Jak se liší....?
Divergentní otázky Otázky směřující k reorganizaci reality	Podpora tvořivého myšlení	Brainstorming	Co by se stalo, kdyby...?
Otevřené otázky – vyžadují více než jednu odpověď	Podpora formulace různých odpovědí	Syntéza, analýza, evaluace	Jak motivovat Řecko, aby setrvalo v EU?

 

 

Bloomova taxonomie

 

Znalost: zdokonalování znalostí, faktů, terminologie, klasifikací, principů, teorií.	Vybavování informací z dlouhodobé paměti. Např. Co řekl XY o...? Kdo vynalezl…? Kdo rozhodl o...?
Porozumění: interpretace znalostí, konstrukce významu z ústního, psaného nebo grafického záznamu.	Co si myslíš o...? Jaká byla hlavní myšlenka..? Můžeš udělat jednoduchou osnovu…? Co nám to říká?
Aplikace: aplikace získaných znalostí a pravidel na novou situaci. To vede k porozumění konkrétním nebo hypotetickým situacím.	Jak by ses zeptal.? Které faktory bys změnil? Jak bys znázornil....?
Analýza: schopnost pochopit různé pohledy, účel, vztah příčina - následek.	Jak je to podobné tomu...? Co bys musel vědět, aby to byla pravda? Jaké téma je v pozadí...?
Syntéza: vytvoření nových jedinečných produktů, formování nových abstraktních vztahů.	Co by se stalo, kdyby...? Kolik způsobů můžeme...? Jaké řešení bychom mohli vymyslet?
Evaluace: schopnost vytvářet úsudky, rozhodovat.	Myslíš si...? Jaké změny pro… bys doporučil? Proč ano proč ne?

 

Rozdílné uplatňování Bloomovy taxonomie v běžné třídě a ve třídě pro nadané žáky

 

Ve třídě pro nadané může učitel mnohem více pracovat na úrovni analýzy a evaluace – nemusí procvičovat znalostní otázky, ale rovnou práci s informacemi a poznatky.

 

Problémové učení

 

Žáci se nacházejí v problémové situaci, ve které mají nedostatek informací proto, aby předložený problém jednoduše vyřešili. Každý z nich přináší do řešení problému svoje znalosti, dovednosti, motivaci. Díky tomuto přístupu si děti testují svůj vlastní způsob uvažování a myšlení. Třída se stává spolupracujícím týmem – případně i v malých skupinkách, které se snaží problémovou situaci vyřešit.  Žáci diskutují o správných odpovědích a současně se učí argumentovat, proč ty ostatní jsou nesprávné.

 

Metoda objevování

 

Optimální je, pokud zvolíme téma, které má více správných řešení – více než jednu správnou odpověď. Je představen problém – učitel nesděluje žádné pravidlo – zobecnění ani algoritmus, který obvykle vede k jeho vyřešení nebo ke správné odpovědi. Žáci jsou povzbuzováni k diskusi o tématu. Učitel vede postupně žáky k vyvození obecného principu – ke generalizaci, kterou se mají naučit nebo pochopit a k sumarizaci poznatků. Nadané děti jsou schopné sami vyvodit způsob řešení nebo rozpoznat pravidla pro třídění – např. klasifikaci rostlin, zvířat, zákonitosti pro určování slovních druhů apod. Učitel tedy nepředkládá návody, ale problémy k vyřešení  a společně se žáky vyvozuje zákonitost.

 

Metoda samostatného učení

 

Žák se snaží sám zaměřit svoji pozornost a úsilí ke splnění cíle. Obvyklý postup je následující:

• učitel prezentuje obsah látky, cvičení a aktivity.
• prezentuje možnosti, jak se zapojit.
• ukáže možné zdroje, způsoby práce.
• žák si sám definuje, čemu se v rámci tématu bude věnovat, určí si postup a časové sekvence řešení úkolu.
• učitel poskytuje zpětnou vazbu – žák má možnost na ni reagovat, objasňovat.
• zpětnou vazbu mohou poskytnout i spolužáci.

 

Klasická přednáška učitele na nějaké téma

 

• Podpora imaginace.
• Schopnost rychle integrovat již naučené informace.
• Některým nadaným vyhovuje, pokud je téma probíráno dostatečně do hloubky a v souvislostech.

 

Simulační výuka

 

• Např. dějepis – schopnost nastudovat si historickou událost, vžít se do určité role. Možné uplatnění i v jiných předmětech.
• Role učitele je spíše facilitační, podporující.
• Výhoda je, že se děti mohou více motivovat a lépe zapojit – nemusí ale vyhovovat všem, záleží i na jejich schopnostech a ochotě se do takových aktivit zapojit.
• Může ale podporovat rozvoj vyšších stupňů myšlení – evaluace, analýza, formuje postoje. Nadaní žáci obvykle na tyto formy výuky dobře reagují, pokud jsou dobře strukturované a pokud učitel působí jako vhodný podporující a usměrňující činitel.
• Není vhodná pro učení se nové, obsáhlé látky, ve které se zatím žáci neorientují.