Mezi odborníky se stále častěji hovoří o nadužívání diagnózy porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou (ADHD). Uvádí se, že až polovina dětí s touto diagnózou nevykazuje tak významné projevy chování, jaké jsou podle diagnostických manuálů vyžadovány. Pozornost se tak zaměřuje na různé poruchy či projevy chování, které by mohly být s ADHD zaměnitelné. Vedle sluchového či zrakového postižení, mentální retardace, poruch autistického spektra a dalších se tak objevuje i téma nadání. Riziku chybné diagnostiky nadaných jako dětí se syndromem ADHD se věnuje zejména americký psycholog James T. Webb. Ve své knize upozorňuje na ty charakteristiky, které mají nadané děti a děti s ADHD společné. Zároveň ovšem zdůrazňuje odlišnou příčinu, která je k podobnému chování vede. Některé obtíže při identifikování nadaných dětí již byly zmíněny. V čem jsou si tedy tak podobné?

Nedostatek pozornosti: Také u nadaných dětí se může objevit nedostatek pozornosti, který je považován za typický spíše u dětí s ADHD. Porucha pozornosti je jedním z klíčových diagnostických kritérií ADHD a je situačně nezávislá. Projevuje se tedy jak doma, tak ve škole či volnočasových aktivitách. Také podle diagnostických manuálů se chování musí vyskytovat nejméně ve dvou odlišných prostředích. Pokud však mají problémy s udržením pozornosti nadané děti, pak je to vždy spjato se specifickým prostředím. Neschopnost udržet pozornost na danou činnost se tak může projevit jen ve školním prostředí, které nedokáže nadané dítě dostatečně a adekvátně stimulovat. Naopak v domácím prostředí se zabývá činnostmi, které jej baví a na které se dokáže soustředit i řadu hodin.

Problém s dokončováním úkolů: Další charakteristikou, která může vést k záměně projevů ADHD a nadání, je problém s dokončováním úkolů. U dětí s ADHD vychází tento problém z jejich přirozené neschopnosti dlouhodobě se soustředit na jednu činnost. Není neobvyklé, že na úkol zapomenou, ztratí ho, nebo jej v závislosti na nepozorném naslouchání instrukcím dokončí nesprávně. Zájem o danou činnost je také o to menší, jestliže není motivována okamžitou odměnou. Naproti tomu nadané děti zpravidla úkoly nedokončují pouze, pokud jim nedávají žádný smysl a čas strávený nad úkolem tak považují za zbytečný. Úkoly tedy nedokončují na základě vědomého rozhodnutí.

Impulzivita: Stejně tak je pro obě skupiny dětí často charakteristická impulzivita v chování. Děti s ADHD nejsou schopny odložit okamžité uspokojení svých potřeb, vše musí být „teď a tady“. U nadaných dětí neodpovídá často impulzivita rozhodování jejich intelektové úrovni. Při vyučování tak mohou vykřikovat výsledky a řešení úkolů, protože nechtějí, aby byl někdo rychlejší než oni. Na rozdíl od dětí s ADHD jsou však jejich odpovědi většinou správné.

Mocenské boje s autoritami: S impulzivitou se pojí také další společný projev, a to jsou mocenské boje s autoritami, nejčastěji s učiteli. U dětí s ADHD vychází toto jednání ze snížené schopnosti regulovat své chování v sociálních situacích. U nadaných dětí je však toto chování spjato spíše s rozvinutým kritickým myšlením. Slova učitele tak často zpochybňují a diskutují s nimi. Vychází to také z jejich přirozené potřeby být dospělými vnímán jako rovnocenný partner.

Potíže s dodržováním pravidel: Jak děti s ADHD, tak děti nadané mohou mít potíže s dodržováním pravidel a různých omezení. Děti s ADHD ovšem nemají potíže se samotným obsahem pravidel, ale vzhledem ke své impulzivitě a hyperaktivitě si nemusejí být pravidel vůbec vědomy nebo je pro ně jejich dodržování neskutečně náročné. Naproti tomu nadané děti se nad obsahem těchto omezení zamýšlejí, polemizují s nimi, a jestliže jim nedávají smysl, vědomě je nedodržují.

Agresivita: Obě skupiny dětí mohou projevovat v sociálních vztazích zvýšenou agresivitu. Agresivita dětí s ADHD může pramenit z impulzivního řešení problémů nebo celkově snížené schopnosti regulovat své chování. Nadaně děti však mohou být vnímány jako agresivní, protože mají přirozenou tendenci druhé opravovat, poučovat je nebo je přerušovat a nadměrně mluvit. Jejich agresivita však může pramenit také z rozdílných zájmů a úrovně myšlení, které se neshoduje s vrstevníky.

Biologické faktory: Mezi společné biologicky dané zvláštnosti nadaných dětí a dětí s ADHD můžeme zařadit také celkově vyšší úroveň aktivity a energie nebo sníženou unavitelnost a potřebu spánku.

Odhalení nadání není tedy viditelně jednoduchou záležitostí. V celém procesu identifikace a diagnostiky se může vyskytnout řada projevů dítěte, které vybízejí spíše k jejich jinému vysvětlení než na základě nadání. Stanovení diagnózy ADHD u nadaných dětí však může mít dalekosáhlé důsledky. Významnou roli sehrává zejména medikace, která je často při léčbě ADHD užívána. Ta může vést k narušení kognitivních funkcí a má řadu vedlejších účinků, mezi které patří zejména nespavost, tzv. noční můry, nechutenství, žaludeční nevolnost nebo úzkost a smutek. U nesprávně diagnostikovaných nadaných dětí se však může projevit také řada sociálních a emocionálních problémů. Učitelé přistupují k dítěti vzhledem k jeho diagnóze a neuspokojují tak jeho potřeby plynoucí z mimořádného nadání. Původní nadšení dítěte pro objevování všeho nového tak nenachází kladnou odezvu a dítě se dostává do dlouhodobě nepříznivé školní situace, která může vést k poklesu motivace či problémům v chování. Mohou se z nich stát žáci podvýkonní, kteří mají v porovnání s vrstevníky mnohem menší šanci uplatnit svůj potenciál a vyniknout. Zkusme tedy být vůči projevům dětí pozorní a snažme se vysledovat, co za jejich chováním stojí a jak se projevují i v jiných situacích.

 

Zdroj:

Webb, J. T., Amend, E. R., Webb, N. E., Goerss, J., Beljan, P., & Olenchak, F. R. (2005). Misdiagnosis and dual diagnoses of gifted children and adults: ADHD, bipolar, OCD, Asperger’s, depression, and other disorders. Scottsdale: Great Potential Press.