Hledání odpovědi na tuto otázku má dlouhou historii. Pojem nadání se často v psychologii spojoval s pojmem inteligence nebo se přímo od něj odvozoval. Historie zkoumání tohoto konstruktu s sebou nese i některé, z dnešního pohledu úsměvné etapy, kdy se dokonce inteligence přímo odvozovala od velikosti obvodů lebek. (Čím větší hlava, tím chytřejší člověk.)

Počátkem minulého století se používaly definice „konzervativní“, které spojovaly nadání pouze s vysokým IQ.

Co je to IQ?

Hodnota IQ se získává tak, že dítě vypracuje inteligenční test, jehož výsledkem je bodové ohodnocení. Vzhledem k tomu, že test se snaží porovnat schopnosti testovaného dítěte s průměrnými schopnostmi všech dětí stejné věkové kategorie (populace), je nutné testy standardizovat. Testy se standardizují tak, že se zadají velkému množství jedinců, v jednotlivých věkových kategoriích a výsledky bodového hodnocení se upraví matematickým vztahem, který zajistí, že bodové hodnocení odpovídající průměrným schopnostem odpovídá IQ hodnotě 100. Stejný matematický vztah se aplikuje na bodové ohodnocení každého testovaného dítěte, získá se tím jeho IQ.

Obr.1 Gaussova křivka - IQ

IQ = měřítko výkonu?

Dítě, které počátkem minulého století dosáhlo hodnotu IQ vyšší než 130 se považovalo za rozumově nadané. Nižší dosažená hodnota v IQ testu se s nadáním nespojovala.

Definovat nadání tímto způsobem bylo velice nešťastné, „černobílé“ a vůbec neodpovídalo skutečným schopnostem testovaných dětí. Dítě bylo (IQ více než 130) nebo nebylo (IQ méně než 130) nadané a nic mezitím neexistovalo.

Výše popsaný přístup je z dnešního pohledu zcela nevyhovující zejména proto, že neumožňuje postihnout skutečný profil schopností jednotlivých dětí. Navíc možnost předpovědět míru úspěšnosti v dalším životě pouze na základě jedné číselné hodnoty je velmi nereálné. Hodnota IQ určitým způsobem koreluje se školní úspěšností, ale ani to neplatí vždy.

A současnost?

V současnosti se psychologie přiklání k tzv. inklusivním definicím, které nehodnotí pouze jedno číslo, vyjádřené jako kvocient IQ, ale které sledují a měří různé schopnosti testovaných nebo i jinak hodnocených dětí (např. hodnocených rodiči, učiteli, vrstevníky...).

Ukazuje se, že profil schopností by měl zahrnovat zejména schopnost logického uvažování, abstraktivního uvažování, zobecňování, slovní zásobu, vyjadřování, paměť, ať už prostorovou, zrakovou i slovní, dále motoriku, zejména jemnou, ale i hrubou (obratnost) a měl by porovnat všechny dosažené výsledky mezi sebou.

Profil schopností každého potencionálně nadaného dítěte by měl postihnout i to, čemu říkáme tvořivost, motivace, zájmy a osobnost. To všechno dohromady jsou charakteristiky, které, jak se dnes ukazuje, musíme brát vždy v potaz, když přemýšlíme o skutečném profilu schopností jednotlivého dítěte a když se ptáme, zda a jak se jeho potencionální nadání může dále rozvíjet. Přitom nikdy nesmíme zapomínat ani na přímý vliv rodiny, kamarádů, školy a širšího sociálního prostředí, které mohou celou škálu schopností každého dítěte dále kladně i záporně ovlivňovat.

Výše zmíněnému přístupu odpovídá model talentu amerického pedagoga J. Renzulliho, který dobře ukazuje, že komplexní přístup je třeba při diagnostikování skutečných schopností dodržet.

Obr. 2 Renzulliho tříkomponentový model

Zdroj:

Renzulli, J. S. ( 1986). The three-ring conception of giftedness: a developmental model for creative productivity. In R. J. Sternberg, J. E. Davidson (Eds.), Conceptions of giftedness (53 - 92). Cambridge: Cambridge University Press.

Autor: Šárka Portešová