Běžní žáci

Nadaní žáci

Motivace učení od vnější k vnitřní.
Přístup k učení obvykle zahrnuje:

• reprodukci nebo memorování informací
• naplňování vnějších kritérií (např. mít dobré známky, být pochválen atd.)

• Častěji jsou motivováni vnitřně, obvykle odmítají formy vnější motivace. Prokazují zájem o učení „chtějí znát, vědět“, učí se spontánně i bez direktivního učení – nevyhovuje jim, když nemají vnitřní kontrolu nad tím, co, jak a proč se učí.
• Obvykle se obtížně řídí externě (odměny, tresty). Potřebují znát význam toho, co se učí.
• Hlubší motivy k učení, baví je jednotlivé myšlenky, ideje vyčleňovat z původního kontextu, pohlížet na ně z různých úhlů pohledu, zasazovat je do nových souvislostí.

Učí se většinou tak, že informace propojují různým způsobem:

• odříkávají si novou látku
• vytvářejí si obrázky, mentální mapy
• vyberou si to nejdůležitější a snaží se to zapamatovat

Liší mezi sebou v tom:

• jak rychle se nové poznatky učí
• v tom, co už znají
• v tom, co ještě neznají

• Mají širokou základnu a znalosti v určitých oblastech, které se týkají jejich zájmu, mají řadu detailních informací a poznatků, které ostatní nemají.
• Jejich znalosti mohou být dobře rozpracovány v různých formách - verbálně-sémantické, vizuálně-prostorové, matematické...
• Od časného věku prokazují schopnost jasně a snadno se vyjadřovat v oblasti svých zájmů.
• Informace zpracovávají velmi rychle a efektivně, v krátkodobé paměti udrží několik informací současně.
• Jsou zvídavé, rádi objevují vše nové, potřebují příležitosti k objevování.

Používání různých strategií:

• zapojování představivosti
• odpovídání na předem stanovené otázky
• hledání a opravování vlastních chyb

Práce s informacemi:

• segmentace informací, rozpracování každého segmentu, učení se postupně, po sobě jdoucí části – sekvenčně.
• někteří mají schopnost rychle postihnout hlavní myšlenku a testovat si, jestli jde skutečně o ústřední téma nové látky/problému.

Konkrétní způsob učení:

• schopnost plánovat a sledovat své pokroky, tj. sledovat, co už se naučili
• potřebují vedení učitele

Vzhledem k tomu, že mají výbornou paměť, kterou často uplatňují v oblasti svého zájmu, dovedou ji velmi dobře využívat při učení se novému.

• Rychle hledají a nacházejí souvislosti – tím se rychle učí nové informace a jsou schopni rychle řešit problémy.
• Jsou schopni souběžně zpracovávat několik nových myšlenek, podnětů.
• Myšlenky propojují velmi tvořivě, vybočují z původního kontextu – proto podávají nečekané odpovědi na otázky, které jim klademe.
• Ptají se bezprostředně, pokládají obtížné, promyšlené otázky, chtějí diskutovat, pokoušet se sami si odpovědět.
• Interpretují podávané informace nikoli jako fakta, ale jako „problémové úkoly“.
• Využívají analogii, dobře porovnávají, dívají se na problém z různých úhlů pohledu, využívají intuici.
• Jsou schopni se velmi dlouho soustředit a vydržet u úkolu - problému, který je zajímá.
• Jsou schopni myšlenky výborně třídit, kategorizovat.
• Rychle hledají vztah příčina – důsledek, snaží se vysvětlit jak a proč se co děje. Mohou vidět konsekvence, které ostatní nevidí, mohou mít zvýšené obavy.
• Často nepotřebují látku příliš opakovat, a přesto ji velmi dobře umí.
• Dobře zapojují krátkodobou paměť, zapojují ji do učení, pomáhá jim organizovat jednotlivé sekvence, kroky při učení.
• Učí se ale většinou globálně ve větších celcích, ne sekvenčně po jednotlivých krocích, mohou přehlížet detaily.
• Zapojují imaginaci, představivost, humor na vyšší úrovni, prokazují tzv. „intelektovou hravost“.
• Mohou mít tendenci ignorovat rutinní úkoly, psaní, zapisování postupů řešení.
• Rychle volí způsob argumentace, vyjadřují svůj názor bezprostředně, ale jasně a logicky.

• Procvičování, záměrné zapamatování.

• Novou látku si dobře pamatují, pokud ji mají uloženou v sémantické paměti (význam).
• Mnohem obtížněji si vybavují informace, které mají uloženy v paměti mechanicky.